Něco jako osobní blog :-)

ŠEST

Sam a Dean našli Canyon Regional Mall právě tam, kde jim bylo řečeno – pár mil na východ od centra města, směrem, kterým ještě nejeli. Cestou z města sice přemýšleli, jestli nejedou špatně, i když nebylo moc možností, ale zdálo se, že les už nějakou dobu roste, jak se mu zachce. Stále zelené stromy rostly příliš blízko u sebe a Sam měl pocit, že z okénka vidí zelenou zeď. Ostrá vůně borovic zaplnila auto.

Najednou projeli zatáčkou a stromy byly pryč. Místo nich se objevila masivní stavba uprostřed obrovského parkoviště. Před budovou stálo několik osobních i nákladních aut – většina z nich zřejmě patřila stavebním dělníkům, malířům a lidem, co upravovali terén. Sam si pomyslel, že to je docela ironické – lidé vzali kus krásného lesa, prakticky pralesa, pokáceli ho a teď mají nájemní dělníci plné ruce práce, aby vysadili mladé stromky a pečovali o čerstvě vysazený trávník.

Samotná budova byla postavena do obřího tvaru T, vyčnívala dopředu k silnici a vzadu byla širší. Většina obrovských obchodních domů byla na koncích T i rozšířená. Vnější zdi byly převážně z přírodního kamene s výlohami a elektronickými nápisy, které hyzdily fasádu.

"Vypadá to, že jsou připraveni otevřít," řekl Dean, když vjížděli na parkoviště.

"Doufejme, že to není obrovská chyba."

"To je naše práce – ujistit se se, že není."

Sama zasáhl pocit nostalgie. Tohle byl Deanův zvyk, který převzal po tátovi – odkazoval se na to, co měli jako "práci". Pro Sama to byl spíš úkol, dokonce i poslání. Bral tu "práci" také jako terminologii, kterou John Winchester pozvedl na druhou přirozenost. Pro Sama byla práce něco, na co si ho někdo najme, ale je si nikdo nenajímal. Mámina vražda je k tomu dohnala a tátova posedlost poháněla i Deana. Život táhl Sama jiným směrem, ale smrt Jess ho dotlačila zpátky na tuhle cestu.

Dean jednou objel budovu a přitáhl tím podezíravé pohledy uniformované ochranky, která obcházela venku.

"Co myslíš?" zeptal se, když parkoval Impalu.

"Myslím, že by nebylo na škodu to tady srovnat se zemí," řekl Sam. "Místo, jako je tohle, zvlášť jestli přitáhne velký dav, se může změnit v bojiště. Byl bych klidnější, kdybychom tu měli prostor – bez davu, který by se nám pletl do cesty."

"Přesně," řekl Dean. "Nechci, aby se nám tu procházel scénář Úsvitu mrtvých a my nevěděli kudy kam." Otevřel dveře a vystoupil.

Sam ho následoval. Ale ještě než došli k budově, se jeden strážce oddělil od skupinky a mířil k nim, aby je zadržel.

"A je to tady," zamumlal Dean.

"Obchod ještě není otevřený," řekl strážný, když se přiblížil. Měl husté tmavé vlasy, které se mu kroutily zpod čepice v policejním stylu, a špatně padnoucí košili ze stejnokroje. Upíral na ně tmavé oči a rukou spočinul na těžké ocelové baterce. "Až tenhle víkend."

"My víme," řekl rychle Sam před tím, než Dean stihl říct něco jako Nepovídej, Einsteine. Někdy Sam úplně cítil, jak se ty poznámky v Deanovi hromadí jako elektrický náboj. "My nejdeme nakupovat. Jsme reportéři."

"Obchod má až do víkendu zavřeno," řekl jim znovu strážný. Sam začínal mít dojem, že to nebude nejzářivější kulka na opasku s náboji.

"My to víme," řekl Dean. "Ale až otevřou, může sem přijít víc lidí, kteří o tom uslyší. Tomu se říká publicita."

Strážný na ně bezvýrazně zíral, jako kdyby nedokázal pochopit, proč po jeho zprávě neodešli.

"Můžeme mluvit s managerem?" zeptal se Sam.

Zdálo se, že strážný jeho žádost chvíli zvažuje, i když existovala možnost, že si jen vzpomíná na sportovní výsledky nebo se jen obával o své trenky. "Myslím, že ano," řekl po hodně dlouhé pauze a zůstal jim stát v cestě.

"Řekl bych, že ho najdeme uvnitř," řekl Dean a prošel kolem strážného.

"Ji. Je to ona. Slečna Krugová."

"My si ji najdeme," řekl Sam. "Díky."

Strážný zůstal stát na místě, jako kdyby se za těma dvěma ještě skrývali další lidé. Sam si nemyslel, že by se otočil, dokud neotevřou obrovské dveře ze skla a oceli a neprojdou jimi dovnitř.

Interiér byl ještě cítit po barvách, lepidlu a výfukových plynech z vysokozdvižných vozíků a jeřábů, co pracovaly uvnitř. Před některými obchody stále stálo lešení a všude byli muži a ženy v přilbách, tričkách, džínách a těžkých botách. Na první pohled to spíš vypadalo, že v obchoďáku pokračuje výprodej nářadí.

Dorazili k jednomu z malířů – byl to vousatý chlap po čtyřicítce a přidával zlatou barvu na rám dveří obchodu se spodním prádlem. Skrz mezeru v novinách, které zakrývaly výlohu, viděl Sam mladé ženy, které aranžovaly regály a výzdobu na zdech. Stejně jako v Grand Canyonu obdivoval ten výhled.

"Víte, kde je kancelář managera?" zeptal se Dean.

Ten chlap ani neodtrhl pohled od natírání, stále pohyboval štětcem v přesných a pečlivých tazích. "Druhé patro, východní křídlo, mezi dětským koutkem a Kaybee. Hledejte toalety a nemůžete to minout."

Nikdo je nezastavil, když mířili do kanceláře. Jak malíř slíbil, bylo snadné to najít. V chodbě, na které se nacházely toalety, byla i kancelář ochranky a vstup do chodby, která vedla za obchody. Dveře do kanceláře managera byly převážně ze skla s malou roletou, aby nebylo vidět dovnitř. Dveře byly pootevřené, tak do nich Dean strčil, aby se otevřely. Když vcházel dovnitř, zaklepal. "Haló?"

Z kanceláře za recepcí, která byla plná krabic s kancelářskými potřebami, co čekaly na rozbalení, se vynořila žena ve svěžím zeleném kostýmu a zlaté halence. Vypadala jako profesionál – ale taky vystresovaně. Několik pramenů medově zlatých vlasů uniklo ze skřipce a pohupovalo se jí kolem obličeje. Sam si všiml, že ke kostýmu má bílé Reeboky s růžovým lemováním.

"Mohu pro vás něco udělat?"

"Hledáme managerku," řekl Dean.

"Našli jste ji. Jsem Carla Krugová. Omluvte ten nepořádek, ale máme to tu teď trochu chaotické."

"Chápu," řekl Sam. "Nechceme vás moc dlouho zdržet."

"Jsme z National Geographicu," řekl Dean a rozšiřoval tu lež dál. "Jsem Dean a tohle je Sam. Pracujeme na článku o regionu kolem parku a mysleli jsme, že otevření velkého nákupního centra by mohlo být součástí příběhu."

"Je to trochu nečekané," navázal Sam. "Nemyslím si, že je v této oblasti dost lidí, aby uživili velký obchoďák."

"Všechno záleží na tom, jak je rozlehlá oblast, ze které můžete čerpat zákazníky," řekla Carla a zastrčila si za ucho jednu zatoulanou kadeř. "Ve skutečnosti tu nemáme nic podobného až k severní části Phoenixu, takže máme potenciální zákaznickou základnu stovky mil každým směrem. Očekáváme zákazníky z Nevady a Utahu, stejně jako z Arizony."

Usadila se za stůl recepce. "Podívejte se na to takhle: jeden z těch velkých obchodních řetězců se sem může přestěhovat, bude se zde prodávat několik značek oblečení a obuvi, spotřebičů a domácích potřeb. Většinu z nich vyrobí v Číně a všechny výnosy připadnou Arkansasu nebo jinému státu. Až přijdou zákazníci, zjistí, že jsme na ně připraveni s desítkami obchodů, které nabízejí stovky značek, o kterých ani nedoufali, že tu najdou. Budeme mít národní řetězce a budeme vlastnit i místní podniky. Vytvořili jsme šest set stálých pracovních míst a to nepočítám všechny ty místní stavební dělníky, kteří centrum stavěli. Mnoho z těch pozic jsou řídící funkce a mají prospěch pro celý region."

Nikdo ji nežádal o takovou přednášku, ale stejně jim ji poskytla – rychle a stručně. Teď, když to dokončila, se Carla zhluboka nadechla a usmála se na ně. "Dělám v poslední době spoustu rozhovorů. Řekla bych, že to ze mě už vychází tak nějak přirozeně."

"Myslím, že máte pravdu," řekl Sam. "Místo, jako je tohle, musí být dobré pro ekonomickou oblast. To jsou právě ty detaily, které potřebujeme do našeho článku."

"Slyšela jsem, že jste v okolí," řekla. "Napadlo mě, jestli přijdete."

"Můžeme se tu porozhlédnout?" zeptal se Dean. "Rád bych se podíval, jaké tu jsou prodejny, víte. A možná i trochu za scénu – to čtenáři milujou – jako je kancelář bezpečnostní služby a zadní chodby."

"Nevidím důvod, proč ne. Můžu vás vzít hned vedle k bezpečákům, ale potom vás opustím. Mám na práci ještě milion věcí."

"Samozřejmě," řekl Sam. "To bude skvělý."

"Tak jdeme," řekla Carla. Byla příliš zaneprázdněná, aby si prohlížela jejich falešné průkazy totožnosti nebo je detailně vyslýchala, což nahrávalo Samovi.

Vtisknutá mezi ně, je vedla do haly, pak otevřela dveře kanceláře bezpečnostní služby a přidržela je.

"Díky," řekl Sam, když procházel kolem ní.

Kancelář bezpečnostní služby byla tmavší než její, byly tam dvě obrazovky, které ukazovaly záběry z celého objektu. Tři uniformovaní strážní seděli v místnosti – dva muži sledovali monitory a třetí byla žena, která u stolu v rohu papírovala. Ten chlap z parkoviště tu nebyl. Kancelář byla cítit zatuchlým kafem a to centrum ještě nebylo ani otevřené.

"Tohle je nervové centrum," oznámila Carla. "Dámo a pánové, tohle jsou dva chlapci od tisku. Budou tu nějakou dobu šťourat, tak je nezatýkejte, pokud nebudete muset."

Strážní se zasmáli a žena za stolem po nich střelila přátelským úsměvem. "Moji chlapci ještě neměli šanci někoho zastřelit, takže pokud budete opravdu zlobit, možná si na vás vyzkouší názornou lekci."

"Budeme hodní," ujistil ji Dean. "Jaký druh bezpečnostních problémů tu očekáváte? Obvyklé zloděje?"

"Rozhodně," řekla strážná. Měla krátké černé vlasy, olivovou pleť a uniforma jí těsně přiléhala na postavu. "A zatím – kdo ví? Téměř cokoliv, co se na takovém místě může stát."

"A co ty monitory? Můžete sledovat všechna místa?"

"Jsou tam některá slepá místa," řekl jeden strážný. "Nemáme kamery uvnitř obchodů nebo v koupelnách. Ale společné prostory a exteriéry... jo, tam to pokryté máme."

Sam se naklonil blíž k monitorům. Záběry byly černo-bílé, ale jasnější a ostřejší než většina záběrů kamer, které kdy viděl. Hádal, že to je výhoda nového vybavení. Nechtěl, aby to vypadalo, že se příliš zajímá o jejich zabezpečení, ale pokud se cokoli, co přichází do Cedar Wells, zaměří na obchoďák, chtěl znát jejich schopnosti. Neviděl žádné zbraně, ale doufal, že ta žena o tom střílení nežertovala. Teda ne na něj a na Deana. Jen obecně.

"Dobrý obraz," řekl.

"V pravém úhlu," řekl strážný, "mohu přečíst i poznávací značku."

"Páni."

"Co je tohle?" zeptal se Dean. Ukázal na druhý monitor, který nikdo nesledoval, protože všichni věnovali pozornost Samovi.

"Co?" zeptal se strážný.

"Teď to bylo na téhle obrazovce," řekl Dean. Ukázal na pravý dolní roh. "Odešel tudy."

"Osoba?" zeptal se muž z ochranky. "Nebo co?"

"To nedokážu říct," řekl Dean.

Strážný stiskl několik kláves a obraz se změnil. "Máme víc kamer než obrazovek," vysvětlil. "Hodím tam širší úhel."

Monitor zablikal a obraz se znovu změnil. Sam viděl úsek parkoviště s plakátem v popředí, který byl na vnější stěně obchoďáku.

Přes prázdné parkoviště šel – spíš vrávoral, pomyslel si Sam, jako by byl zraněný – člověk v jezdecké uniformě.

Ale ta uniforma byla tak sto let stará.

Translation © 2012 by Syd

linkuj.cz vybrali.sme.sk